Děti a vnoučata 2

17. května 2018 v 9:51 | Petr Šafránek |  Povídání
Zjistil jsem, že vzpomínky se mi ztrácejí úměrně tomu, jak děti rostou a bohužel nějak rychle stárnou. Já osobně sice nosím v hlavě spoustu ptákovin a přesto si pamatuji obrazy dětí, ale možná to jsou jen fotografie. Výroky však zapadají. Začínám nejstarším vnoučetem, Petříkem.

Petřík Šafránek nejmladší *2002
.Když jsme jej vozili kočárkem, stále říkal leu. Když jsme pochopili, co ukazuje, zjistili jsme, že auta Peugeot. Jednou slyšíme leu a auto nikde. Ukázal na vrata. Bylo na nich klepadlo lev.
- Učil jsem ho jména květin. Vzpomínám jen, že čekanka byla kenkaka.- Jednou na návštěvě u prababičky Inky si hrál na zemi a jakoby nevnímal. Když odcházeli, babička mu řekla -Peťulko, zase budu sama a budu smutná. Odvětil -Takovej je zivot babicko. Ta se začala smát a řekla - Jak takovej malej klouček může vědět, jakej je život? -Pomatenej, babicko.
- Býval často u nás a chodili jsme ven do části Amerika, lesíka s rybníky. "Lovili" jsme bizony a krocany. Byli tam medvědi, vlci, jeleni a dělali jsme jakože střílíme lukem. Najednou mi povídá. -Dědo, ten jelen má mláďátko, nestřílej. A ten vlk, co jde za námi, nás chrání.
-Ulovenou zvěř jsem však musel domů k babičce nosit já. Zkuste táhnout bizona.
-Vždy byl náčelník s různými jmény: Velký hnědý medvět, Orlí spár, Bílý orel, Černý druid atd. Já byl vždy prostý bojovník. Řekl jsem mu, že by mi mohl dát jméno. Dal mi Malý medvěd. Jednou řekl -Dnes jsi náčelník ty. -Jak se budeš jmenovat ty, prostý bojovníku? -Malý mazaný černý lišák.
-V diskuzi s tátou usoudil. -Tati, když dědeček ví všechno o přírodě, je chytrej, že? -A ty jsi teda hloupej?! -No, to máš tak. Každý umí něco. Já třeba jako lékař umím léčit lidi. To dědeček neumí.
- Z návštěvy u nás jsme jej vezli večer domů do Šternberka. Podíval se na svítící hvězdy a vymyslel -Ty hvězdičky jsou nebeské svatojánské světlušky.
Jednou jsme šli Amerikou v zimě, v jedné zahrádce měli asi čtyři kočky. Koukaly na nás z rovné střechy a jak mě uviděly zmizely. Šel jsem dál a vnouček na ně volal. -Kočky, dámy, pojďtesem, nic se vám nestane. Já se díval a říkal jsem si, blázínek. ALE, kočky se za ním vrátily. Jedna dokonce vyběhla ven.
Pokračování příště. Po čase jsem se znovu naučil opravovat. Mějte se hezky. Váš Petr Harry Šafry
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama