O víře a nevíře

18. února 2017 v 9:59 | Petr Šafránek |  Povídání
Je to vzpomínka na rok 1990. Od roku 1983 jsem učil na strojní průmyslovce. Starší ročníky vědí, že obzvláště vzdělávací pracovníci se jednou ročně hodnotili (kádrově) a posílalo se to na řídící orgán školství na kraji. U nás do Ostravy. Hodnocení jsme neznali. Když přišla tzv. revoluční vlna, kraj nám poslal kádrové materiály, byly vybrané. U důchodců nikoliv. Tak jsem padl na hodnocení kolegyně Alenky, hluboce věřící dámy. Soudruh ředitel to vzal takto: Se soudružkou xxx trvale pracuji a již věří méně. Zúčastňuje se prvomájových průvodů a tisk odebírá. A bylo to.
Na otázku na víru, byla dobrá odpověď. S náboženskou otázkou jsem vyrovnán. Nikdo se neptal jak. takže do časů pozdrav: Bůh s vámi soudruzil
Námětové foto je závěrem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 18. února 2017 v 11:08 | Reagovat

Tak tohle jsem nevěděla, že se vzdělávací pracovníci hodnotili jednou do roka.  Docela se u toho hodnocení tady tlemím od ucha k uchu.

Já si zase vzpomínám na posudek, který jsem jako zaškolená prodavačka dostala při vyhazovu  od mého tehdejšího vedoucího, soudruha Holady a jeho zástupkyně, paní Klikorkové. Bylo tam napsáno, že jsem jako jediná pracovnice z jeho vzorného  kolektivu vystoupila z řady. Oním strašným prohřeškem bylo, že jsem se zastala jedné spolupracovnice, na kterou si soudruh Holada zasedl.
Ještě dodal, že s takovým posudkem už na slušnou práci nenarazím.

Narazila jsem, protože můj nový vedoucí v Kovoslužbě nebyl na rozdíl od soudruha Holady vlezdoprdelka. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama