Únor 2017

Pražáci se maj (majó)

20. února 2017 v 9:48 | Petr Šafránek |  Povídání
Nemohu se nepodělit o nový poznatek funkčnosti magistrátu hl. m. Prahy. Je z oblasti jeho zdravotnictví. Dceři zemřela po dlouhé nemoci paní doktorka. Hned dveře vedle je v budově další praktická doktorka, se kterou se domluvila, že k ní bude chodit. Další postup je přímo z oblasti scifi. Sestřička paní doktorky pošle vyplněný a podepsaný formulář žádosti na magistrát. Tam se žádost uleží a do půl roku magistrát odpoví že ano. Mají toho totiž hodně. Sestřička jde vyzvednout do vedlejší místnosti kartu a odešle ji na magistrát. Tam ji do doby neurčité pošlou do ordinace vybrané paní doktorky. A JE TO!

Došel jsem k názoru, že neustálé snižování administrativy je nebezpečná školdivá choroba. Váš Petr

Ještě staý vtip předsametový. Když se narodilo socialistické zdravotnictví, přišly tři sudičky. Jedna mu dala, že bude zadarmo. Druhá, že nejlepší. A třetí, že bude pro všechny. Pak se objevila naštvaná čtvrtá, kterou nepozvali. Řekla: Co už jste rozhodly, nemoho změnit. Ale dávám mu do vínku, vždy budou platit jen DVĚ VAŠE SUDBY NARÁZ. Pohádka končí, dokud neumřelo, žije takhle šťastně dodones.

O víře a nevíře

18. února 2017 v 9:59 | Petr Šafránek |  Povídání
Je to vzpomínka na rok 1990. Od roku 1983 jsem učil na strojní průmyslovce. Starší ročníky vědí, že obzvláště vzdělávací pracovníci se jednou ročně hodnotili (kádrově) a posílalo se to na řídící orgán školství na kraji. U nás do Ostravy. Hodnocení jsme neznali. Když přišla tzv. revoluční vlna, kraj nám poslal kádrové materiály, byly vybrané. U důchodců nikoliv. Tak jsem padl na hodnocení kolegyně Alenky, hluboce věřící dámy. Soudruh ředitel to vzal takto: Se soudružkou xxx trvale pracuji a již věří méně. Zúčastňuje se prvomájových průvodů a tisk odebírá. A bylo to.
Na otázku na víru, byla dobrá odpověď. S náboženskou otázkou jsem vyrovnán. Nikdo se neptal jak. takže do časů pozdrav: Bůh s vámi soudruzil
Námětové foto je závěrem.

O básních - k jaru

15. února 2017 v 9:30 | Petr Šafránek |  Poezie




Dvoje květinky jsou výrazně spojené s jarem. Sněženky uzamykají zimu a fialky rozvoní jaro.




Pokud budete chtít slyšet můj hlas, měl jsem besedu v Českém rozhlasu Olomouc
u redaktorky Aleny Vykydalové. To tedy byla tréma. Slovo nejde vrátit. Posoudíte.

http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3741413



Vodnářům

13. února 2017 v 15:20 | Petr Šafránek |  Poezie
To jsem si jen tak pro sebe kdysi napsal k šedesátce.




Sny vodnářů

U zimních potoků něco hledám, něco,
co jsem neztratil, ani nenašel.
Nádherné reliéfy olší v bílém,
zasněžené houští vrb, trnek a šípků,
doprovází živou vodu.
Krajkoví ledu si hraje na zrcátka,
pod ním proudí vodní hádci,
vypráví ledu o kamenech u dna,
které jsou stejně krásné a chladné.
Jak teď žijí víly zakleté do pstruhů?
Kolikrát ještě budu muset jít
kolem ubíhajících potoků a bystřin,
abych viděl koupající se Najádu?
Někdy v zasněžený kouzelný večer,
až budou svítit hvězdy vodnáře?
Zableskne se pod hladinou bílé tělo?
Budu vědět, že jsem našel rybí ráj.
V příštím životě budu pstruhem.
Tu vílu pod hladinou najdu
a budeme společně snít o létání.


Odkaz na poezii na netu

7. února 2017 v 14:45 | Petr Šafránek |  Poezie
Dvě milé dámy, vystudované historičky umění, daly do revue opět pár mých básní o umění, tentokrát sochařském.


Přeji všem pěkné dny s jarem v srdci i duši. navádím vás, nejen máj je lásky čas. Jak koluje velice krásná modlitba svatého Františka s Assisi, dodávám jednu mou:

Modlitba

Otče stvořiteli,
učiň mne prospěšným.
Sejmi z mých očí slepotu,
abych viděl potřebné.
Sejmi z mých rukou pouta zábran,
abych mohl rozdávat.
Otevři mé srdce,
aby jiní do něj mohli vstoupit.
Povznes mou duši nad malichernosti,
abych poznal, co je správné.
S pokorou přijímám tvou vůli
a děkuji, že mě vedeš.

Zimní nálady a poezie Zimy I.

5. února 2017 v 12:49 | Petr Šafránek |  Poezie
Troška normální bílé zimy, pro ochlazení bolavých duší a srdcí. Poezie Vánoc, jejich duchovní poselství, vzpomínka na dětské Vánoce,na záření dětských očí, to vše tvoří sněžný náhrdelník královny Morany.

Cukrování

Na okně cukrují hrdličky,
doma se cukrují rohlíčky.
Tajemství se nese do noci
o krásných bílých Vánocích.

Zimní okno

Prales na skle?
Květy v zimě?
Stádo slonů kráčí líně.
Opičky tropí neplechu.
A ty dírkou po dechu
Mikuláše vyhlížíš,
s čertem bude těžký kříž.
Anděl mu však metlu schová
a pak dojde na má slova
- že celé to slavné trio
dárečky tě obšťastnilo.

Cesta

Otazník cesty v krajině,
kam kráčeli poutníci?
Sníh skrývá stopy.
Krajkoví zasněženého lesa
lemuje úpatí hor,
obzor nad nimi je bílý,
vrcholy hor vznešené a zářící.
Čistému vše čisté?

Ke hvězdám

Večer přichází a dni se klaní,
hvězdy vychází a slyším hraní.
Tóny stříbrné jsou hudbou hvězd,
doprovod poutníka do jeho cest.

Olomoucká zima

Za malou minci sněhu přikývne
Černoušek od Marie Sněžné.
Tři báně na Michalu zajiskří
a staré věže jsou hned něžné.

Dómské věže pohlédnou na město,
dřív šedé, celé se proměnilo.
Obléklo bílé roucho sváteční,
lidem je v duši vánočně milo

Vánoce

Stříbrnou nocí zvoní rolničky saní,
pro Káje a Gerdu jede bílá paní,
začíná krásný svatý čas vánoční,
kostelní zvony zvou na půlnoční,
třpytivé rampouchy jsou jako cukrátka,
malým i dospělým teď vládne pohádka,
nastává zázrak plnění tajných přání,
veze je pohádkář z ledových plání,
pod všemi stromečky sešli se přátelé
a jsou tu Vánoce, šťastné a veselé.

Beskydy

Beskydy, Beskydy, ovečky bílé,
co jste se rozběhly na dlouhé míle!
Bača leží pod peřinou, ovčácký pes u dveří,
zima otevřela náruč, rozhazuje pápěří.
I když bača podřimuje, není až tak starý,
až se zas zazelenáte, dožije se jari.

Vánoční

Koník na vánočním stromku
pomalu houpe se
povolíš-li mu podpěnku
rozběhne se po lese
Andílek se na to kouká
a koníka volá zpět
tvoje není žádná louka
my tu máme dětský svět
Když večer zazvoní zvonek
tak koníček zařehtá
andíleček - lampiónek
všem své požehnání dá