Prosinec 2013

Nové vánoční a zimní

23. prosince 2013 v 0:19 | Petr Šafránek |  Poezie
Okno do duše
tiché tajemství Vánoc
poselství lásky

Zas jsou Vánoce
kostelní zvony hlásí
otevřte svá srdce

Třpytivé jíní
zimní umělec je stvořil
dýchnutím svých snů

Sypký sníh padá
mráz do oken vdechl květy
zima je krásná

Bílé květiny
jinovatky rozkvetly
zázrak přírody

Lehounká vločka
poselství krásných Vánoc
sedla mi na dlaň

Nebe

Bůh stvořil nebe
Abychom při pohledu
Na jeho velikost pochopil
Jak jsme malí
A při střídání
Východů a západů slunce poznali
Jak rychle plyne čas
A jak málo ho máme
Na vnímání krásy kolem nás

Tři králové

Vánoční zvon začíná znít,
o svátku zní, probouzí cit.
Slyším ten zvon, anděly dout,
králové jdou předlouhou pouť.
Vánoční mír rádi věští,
nesou dary, lásku, štěstí.
Prosinec nastal
krajina krásní sněhem
je čas na poezii

Mrazivé ráno

Jíní je na trnkách a na šípkách,
v korunách smrků praská.
Je zasněžená má láska.
Sníh pokryl les jak bílý prach.
Já, oči na stopkách, jdu krajinou.
Tu krásu nevyměním za jinou.


Sněží čas

Když padají vločky, jako by padal čas.
Usadí se na střechách, stromech a zemi.
Čas je teď vidět, je bílý.
Upozorní, jak plyne a potom taje.
Uplývá jako voda mezi prsty.
Chytit se nedá, zkus chytit raději vítr.
Kdo chce, může se zamyslet
- nad svým časem.
Žil jsem ho, anebo nežil?

Zimní

Měsíc sype
na zem stříbro,
krajina černobílá
krásní svými stíny.
Hvězdy září do snů.
Nastává svaté ticho,
krásná tklivá melancholie

vánočního času.