Poezie lásky

22. dubna 2012 v 20:47 | Petr Šafránek |  Povídání

Kdysi jsem viděl v ČT poslední rozhovor s Jeanem Maraisem v jeho nádherném zahradním domě. Tehdy jsem pochopil, i když byl můj oblíbený filmový herec, jaký je do hloubi své duše ale hlavně svého srdce umělec (každým coulem je jen velmi hrubě řečeno). Krásný interiér domu s jeho nádhernými obrazy a plastikami, kouzelná zahrada a nad to moudrý starý pán plný pokory. Kdysi mi chvíli vadila jeho orientace, ale od jisté doby mi tohle nedělá problém. Ten rozhovor, poslední před jeho blízkým úmrtím, na mne hluboce zapůsobil. Krásně vykládal, co krásného i smutného prožil a byl za to Bohu vděčný. Jakoukoliv otázku odpověděl. Když se jej na konci rozhovoru zeptali, jaké by řekl životní krédo, zamyslel se a řekl: "Nejsem natolik moudrý, abych mohl udílet rady a vymýšlet kréda. Jestli mohu něco říct, tak to nejdůležitější v životě je láska. Láska k lidem, ke všemu."
Mám tu čest psát už deset let úvodníky do našeho místního tisku, novin místní olomoucké části Holice. Proti panu Jeanovi jsem malá pršavka v záhoně nádherných růží. Na každé Vánoce ale nikdy nezapomenu lidem popřát lásku a aby se jim nezjevovala jen v čase vánočním.
Pokud se ještě týká mě, tak asi víte, že do mobilu je možno si dát pozdrav. Zasmějete se mému vývoji. Kdysi jsem tam měl citát z filmu Rob Roy: "Čest je jediny dar, který dává muž sám sobě a nemůže mu ho nikdo vzít, pokud se ho sám nevzdá." Posléze jsem po různých zdravotních kotrmelcích, kdy jsem poznal, jak manželce na mně moc záleží a jak mě má ráda, až by ji to zničilo, přešel na jiné téma: SINE AMORE NIHIL a CARPE DIEM. A co mne dál vedlo k poznávání poezie všedních dnů, které nejsou všední? Dávno ve mně spalo tohle vyznání:

Vyznání
V prostoru duše je místo, kde nepřestávají kvést
představy člověka. Je v něm něco milého,
slabšího než šelest vánku v peří ptáků
a nezachytitelného tak, jak uvadá i nejkrásnější květ.
Je to sen, do kterého se člověk zahaluje.
Tam se cítí nejšťastnější a cítí i s nešťastnými.
Něco tam září. Lásky, touhy a zázraky.
Člověk zde žije za vteřinu celé věky.
Je šťastný tisíc let, aby po procitnutí
propadl na milion let do hlubin moře zklamání.
Přitom tam letí vstříc hvězdám.
Letí do světa krásně nepochopitelného.
Uniká bolestem a starostem.
Šumí v něm hudba dobra a shovívavosti.
Někdy tu hudbu slyším a cítím se šťastným.
Najednou si vzpomenu všechny okamžiky,
kdy jsem žil a nebyl nesen nutností
a všedností dní a povinností.
Kdy jsem cítil , že je možné, aby se stal zázrak.
Jako bych byl na cestě k tomuto světu.
Ale ve skutečnosti jsem zatím cestu k životu,
jaký jsem si vysnil, nenašel.
Nevím zatím, kdo jsem a jaký bych mohl být.
Možná jsem jen snílek, neschopný žít životem,
který v sobě cítí.
Když se někdy dívám na hvězdné nebe,
cítím úzkost před poznáním.
Vím, že někteří lidé pronikli do poznání
harmonie života a vesmíru.
Cítí její dech ve všem kolem sebe.
Stačilo by pochopit a člověk by uměl vše.
Představ si, ponořit se do hlubin myšlení
a nechat protékat moudrost věků svým vědomím.
Proniknout hradbou tmy,
která drží lidskou duši v zajetí nevědomosti.
Věřím, že je Bůh, usměvavý,
dívající se shovívavě na lidské snažení a hemžení
a čekající, až ho pochopíme.
Někdy ho vyzývám, aby mi pomohl vidět ten svět,
který je lepší stranou skutečnosti.
Aby skutečně oživly obrazy života,
jak si je dovedeme vysnít.
Aby se vytvořil svět lásky a něhy,
který je v hlubinách duší lidí.
Najděme krásu a laskavost.
Nevažme se na názory lidí kolem nás
a žijme svůj život.
Padající listí mi připomíná
jen marnivost této lidské touhy.
Chtěl bych žít jako básník nebo malíř.
Třeba jako filozof.
Hledat lásku a najít krásu lidských duší.
A vyprávět o tom.

Myslím, že se mi to konec koncům víceméně splnilo. A proto vám do dnů, i těch, které jsou někdy šedé, ale záleží na nás jak je bereme, přeji především lásku a taky zdraví a ať vás dobré hvězdy provází.
Váš Petr Šafránek
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 danatoma danatoma | Web | 22. dubna 2012 v 22:56 | Reagovat

Moc krásné povídání. A vlastně nejen tohle, ale všechno co je tu napsáno. Přeji tomuto blogísku, aby se mu dařilo a Tobě Petře, abys byl stále tak pokorný a ať se Ti všechno daří :-)

2 otavinka otavinka | Web | 24. dubna 2012 v 13:45 | Reagovat

Dobré poledne Petříku!
Je to nádhera. Zcela mne to Tvoje vyznání pohltilo. Taky se občas schovám do jakéhosi koutku svého já. Asi to někdy potřebujeme, abychom unikli bolesti a strádání. :-)

3 Ruslana Ruslana | E-mail | 26. dubna 2012 v 15:39 | Reagovat

Peťo, k tomu není co dodat...jako vždy rozdáváš lidem radost, laskavost, ale taky je nutíš k zamyšlení. Za všechno ti moc děkuju!

4 Jezurka Jezurka | Web | 13. června 2012 v 17:07 | Reagovat

Peťo, moc krásně jsi to napsal! Já myslím, že Ty tu lásku máš kolem sebe a sám ji taky rozdáváš i nám, cizím, těmi svými krásnými básněmi, ale i fotkami a povídáním Já Ti za vše moc děkuji a jsem ráda, že jsem Tě mohla aspoň takto poznat. :-)

5 Kitty Kitty | E-mail | Web | 13. června 2012 v 22:31 | Reagovat

Tak tohle mě chytilo za srdíčko. Laskavé rozjímání s hlubokou moudrostí. Poezie, po které jsem v nečase zatoužila. Ať se Ti za tohle vyznání životu ukazuje už jen ta pěkná polovina života se všemi, kteří Tě mají rádi. I se mnou, pokud dovolíš. Jsi můj koutek pro lepší stránky bytí. Díky a dobrý večer :-)

6 anna anna | 1. května 2014 v 20:52 | Reagovat

krásné :-)

7 Petr Šafránek Petr Šafránek | 1. května 2014 v 21:51 | Reagovat

Děkuji a přeji vám Anno krásné májové dn. nevím, jak jste se ke mně dostala, ale je to milé.
Petr

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama