K zamyšlení

13. dubna 2012 v 15:42 | Petr Šafránek |  Poezie
Předkládám Vám k zamyšlení výběr z mých filozofických úvah. nelekejte se, berou mě míň než přírodní lyrika. Přeji hezké jarní dny. Petr


Zem

Oranice pod sněhem
Mělká jezera lidského prachu
Prorostlá kořeny bytí rodů
Černé náhrobky v bílém sněhu
Poselství našich prapředků
Pro nás znamení a výzva
Jste co jste a v prach se obrátíte

Nebe

Bůh stvořil nebe
Abychom při pohledu
Na jeho velikost pochopili
Jak jsme malí
A při střídání
Východů a západů slunce poznali
Jak rychle plyne čas
A jak málo ho máme
Na vnímání krásy kolem nás

Osud

Četl jsem moudrý citát:
Člověk začíná umírat,
až přijde o naději.
Nemám patent na moudrost,
osud ustanovuje sám.
Ale myslím si,
že člověk začne umírat,
až ztratí svou víru.

Zvěstování

Tisíce Kristů na kříže přibitých
zvěstuje víru v Boha a člověka
tisíce beránků v oběť zabitých
křesťanskou víru do rouna obléká

tisíce svržených pohanských bohů
nemá už sílu vrátit se znovu
tisíce kostelů zvěstuje pokoru
z rozpadlých klášterů zní zpěvy na chóru

tisíce holubic s palmovým listovím
nesou dál naději s poselstvím Kristovým

Hledání

Hledal jsem ve světě pravdu.
Na louce se pásly ovečky.
Zdály se mi čisté jako pravda.
Začal jsem počítat,
kolik je ve světě pravdy?
První, druhá, desátá,
devadesátá, dvoustá.
Najednou mne napadlo,
že některá je pravá
a některá falešná.
Poznal jsem,
že pravdu nejde spočítat.
Oveček bylo stejně málo.
Pravdu pozná jenom Bůh.

Ostrovy duší

Žiji na opuštěném ostrově své duše
Obtékají ho vody cizí lhostejnosti
Zanáší bahno zpopelněných citů
Je schován za útesy mého já
Chráněn narušenou palisádou ideálů
Ostrov pluje jako loď oceánem času
Hledám jiné ostrovy opuštěných duší
Které také čekají příliv lásky
Spojíme se v něm v jednu pevninu
A zvedneme příboj proti nenávisti a zlu

Pravil Bůh

Zavolej a moje srdce tě uslyší
jsem tu pro tebe stále
i v noci kdy neusínáš
obrať se na mne dám ti světlo
a i když se ti zdá
že svět je nepřátelský
máš mne já ti podám ruku
nemusíš až do Sixtinské kaple
jsem s tebou všude a stále
nikdy si nezoufej nejsi sám
narodil jsi se k obrazu mému
a já tvůj obraz kreslím


Pokušení

V dáli svítí jasné světlo
To Ďábel lidi s úsměvem láká
Drží v ruce atomovou pochodeň
Ukazuje krásnou cestu k moci a slávě
Zástupy lidí se za ním hrnou
Nevidomí, unikají očima
Závistiví, neupřímní, nenávistní
U rozcestí stojí malý Anděl
Pro samo dobro rozdal vše
Nenabízí nic, jenom spasení
Je bohatý svou láskou a posláním
Na kamenitou cestu za ním
Se vydává jen pár lid
Opravdu zvítězí pokušení?

Dušičky

Na hřbitov vchází tma
Do srdcí světlo
Škrtají zápalky
Malé soukromé hranice
Pro oběť bohům klidu
Voní vosk a jehličí
Je to hold starým láskám
I konec starým nenávistem
Je klid opadaného listí
Rozechvělé oči svící
Zvěstují přítomným
Že život i smrt jsou věčné

Kolotoč

Rozednívá se
Úl dne začíná hučet
Včely a lidé se probouzí
Hledají pyl
Včely v květech
Lidé v úspěchu
Lhostejných cizích tváří
Jen úsměv dítěte
Je povznesen nad ten shon
Ještě ho nenaučili
Bát se úspěchu

Večeře

Sedím zase večer u stolu
S maminkou a sestrami
Tatínek s chlapy v hospodě
Zapíjí úřední vyřizování
Lampa stahovačka svítí
Večeříme chléb se sádlem a čaj
Ten chléb můj tehdejší
Mi otče náš dnes dej
A světlo pěkných vzpomínek
Ať mi věčně svítí - dík

Prosba

Každá báseň má snad něco sdělit
Já píši básně, když chci své srdce scelit
Rozervané za všechny kolem sebe
Rozdané z lásky a teď je prázdno zebe
Ach, Bože, lásko, o pomoc Vás prosím
Od cizích hříchů, které v srdci nosím

Závěrem dopis mamince

Mami, vzpomínám často.
Stále Tě mám moc rád.
Chtěl bych Ti to říct,
abys měla radost.
Doufám ale, že to víš přesto,
že už se mnou nejsi.
Byla jsi milá a na mne hodná.
Takovou lásku jsi dala i mým dětem.
Co vše jsi je naučila stejně jako mne,
těch říkanek a pohádek, co bylo.
Vše jsi zvládla laskavým slovem.
Vždy mě mrzela ta jemná pokárání.
Jak jsi uměla krásně pochválit
a být vděčná za maličkosti.
Díky Tvé vůli a snaze (táta už ji neměl)
jsme my, tvé děti, vyspěli k obrazu Tvému.
Máš teď dvě magistry a jednoho inženýra.
Myslím, že s Hedvičkou si o tom
tam někde nahoře povídáte.
Děkuji Bohu, že jsem se narodil
do Tvé laskavé náruče.
Taky mu děkuji, že Ti dal zdraví
až do té třiadevadesátky.
Jsi stále s námi v našich srdcích.
Děkuji Ti za nás všechny
za všechno, co jsi nám dala.
není toho vůbec málo.
S láskou Tvůj Petěk
P.S.
Škoda, že nemůžeš pochovat
pravnoučka Kubíčka, je kouzelný.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 otavinka otavinka | Web | 20. dubna 2012 v 10:01 | Reagovat

Milý Petříku,
jsem mile překvapena, že máš blog. Musíme mu udělat propagaci. Básně jsou nádherné.
Přeji hezký den. :-)

2 Wizie Wizie | Web | 21. dubna 2012 v 18:08 | Reagovat

Nádherné básničky.. :-) Krásně jsem si početla.

3 Jezurka Jezurka | Web | 21. dubna 2012 v 18:09 | Reagovat

Krásně píšeš, Petře a je vidět, že máš srdíčko na pravém místě! Jsem ráda, že jsem Tě poznala a vždy se sem ráda vrátím! :-)

4 Novosibirsk Novosibirsk | Web | 20. června 2015 v 16:54 | Reagovat

pujcka pred drazbou frydek mistek [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama