K zamyšlení

Neděle v 22:31 | Petr Šafránek |  Poezie
Rozpory

Jsou velké a malé pravdy
Horujeme pro velké
Bojíme se malých

Jsou velké a malé cíle
Snažíme se o velké
Zapomínáme na malé

Jsou velké a malé činy
Oslavujeme velké
Neuznáváme malé

Protože malé pravdy, cíle a činy

Jsou někdy pro nás příliš těžké
 

Citáty a mé myšlenky

29. července 2017 v 13:28 | Petr Šafránek |  Povídání
Citáty
Petr Šafránek: Důchod dělím na dvě poloviny. Jednu použiji k životu, druhou šetřím na důchod.

Petr Šafránek: Svět od počátku svého stvoření ani dobrý ani zlý. Dobrým nebo zlým jej činí my lidé.

Jack Kerouac: Díval jsem se na květiny v trávě. Jedna už opadala, druhá právě rozkvetla, nebyly ani smutné ani šťastné. Najednou mi došlo, že všechno přichází a odchází, i všechen smutek.I ten odejde. Smutný dnes, šťastný zítra, sstřízlivý dnes, opilý zítra: proč se trápit

Packard: Ženám se neprodává pleťový krém, prodává se jim příslib krásy.

Kerouac: Vyšel jsem ven do čistého úsvitu. Ale proč bych měl být rád, že je úsvit v němž se dozvím jen další válečné zvěsti; a proč bych měl být smutný, copak aspoň ten vzduch není čistý a svěží?

Steinbek: Věci, které na lidech obdivujeme, laskavost a štědrost, otevřenost a poctivost, pochopení a cit, jsou vnašem řádu doprovodnými rysy neúspěchu. A ty rysy, které se nám protiví, vychytralost, chamtivost, hrabivost, lakota, domýšlivost a sobectví jsou rysy úspěchu. A zatím co lidé obdivují ty první vlastnosti, milují to, co pocáhzí z těch druhých.

Faulkner: Na špatné lidi se můžeme spolehnout. Ti se aspoň nemění.

Vracím se z hor
poklonil jsem se bohům
k očistě duše

Půlnoční deštík
vzkřísil dnem unavenou zeleň
listy se ráno se rozzáří ve slunci
ku potěše všech poutniků

Zelený břečtan
pokryl staré hroby
skrývá výčitky

Malá studánka
zrcadlo lesním vílám
kdyžčesou vlasy

Ruiny kláštera
cítím posvátnost místa
najdu mír v duši?

Krásná jsou pole
vítr vlní osení
přislib úrody

V měční noci
láska nežně rozkvétá
verši básniků

Wiliam Shakespeare: Peklo je prázdné. Čerti a satani jsou mezi námi

Pár "letních" myšlenek

29. července 2017 v 12:21 | Petr Šafránek |  Poezie
Zbožňuji
vůni borových lesů
matka - Země jí hladí
slunce vítr oblaka
nosím je v duši stále
rozkvetlé horské louky
vůně mě nese krajem
to vše mi proudí v krvi
jsem částečkou všehomíra

Mé touhy mizí
v závojích podzimních mlh
s jarem se vrátí

Osmého srpna
vyšel stříbrný měsíc
daroval vnoučka

Oblačná říše
probouzí tvou fantazii
lehni do trávy a vidíš
krajiny lesů hradů hor
když jsi dítě či snílek
ztratíš se v bílé a modré
snad uvidíš i anděly
ti jsou úplně nejvýš
mraky jsou křídla
hlídají tě aniž víš
poděkuj pokorně

Sluneční duše
slunce vytáhne z města
začnou jim toulky
nasají krásy země

o nichž v zimě snívají
 


Pár myšlenek

28. dubna 2017 v 10:48 | Petr Šafránek |  Poezie
Venku prší. I to je jarní dubnový den. Jsem zvědavý jaká bue kalamita na nebi na filipojakubskou noc. Odpoutávám se do slunečních krajin, které mám ukryty v duši. První nevydanou sbírečku jsem nazval Hledání poezie všedního dne, na tento název mě navedl kreslíř, filozof a humorista pan Renčín. Na obrázku sedí jeho dva chlápci v hospodě, nad nimi vrchní s utěrkou přes ruku a se dvěma rumy. "Pane vrchní, t rumy tři. Čekáme ještě poezii všedního dne. Během doby jsem došel ke snaze vyjádřit podle starých dálně východních básní sedmnácti slabikami ve třech řádcích.

Zářivé slunce
modré a bílé nebe
rudá tvé lásky

Bezy zas voní
v kobercích pampelišek
bílá chudobek

Vlahý jarní vítr
nese poselství jara
rozkveťte lidé

Letí rorýsy
křídly řežou oblaka
krása volnosti

Divoké husy
zdraví mě z výšky nebe
vydej se s námi

...budu pokračovat později.

Den poezie

21. března 2017 v 12:21 | Petr Šafránek |  Poezie
Musím přiznat, že mě Hanka Otavínka dnem poezie tzv. pošťouchla vpřed. Tak jen pár řádků. Přeji poetické jarní dny.
Váš Petr Harry Šafry

Maličkost
Upoutala mě květinka u cesty
zazářila drobounkými kvítky
krásný okamžik - málokdo ho prožije
jen ten kdo má stále duši dítěte

Bílé prázdno
Bílý list papíru
a zabloudilé myšlenky
chladná hrst sněhu
co zapomněla něhu
v dálce pláčí milenky
smutek je bílý
myšlenky beze slov sílí
v barvě slonové kosti
slova jsou přece hosti
co na věty se skládají
jenom pár vět hezčí je svět

a splín ztrácí se potají

Banality
Slyšel jsem zpívat kosa
Banální věta
Tak jako
Ráno jiskří rosa

Na konci léta

Kříže
Když se ukřižovává,
kácí se strom.
Ten umírá dvakrát.
Jednou za sebe,
jednou za člověka.
Myšlenky
Jak hejno racků za oráčem
letí a víří mé myšlenky.
Sněží vzpomínky.
A z černé převracené země

klíčí láska.


Pražáci se maj (majó)

20. února 2017 v 9:48 | Petr Šafránek |  Povídání
Nemohu se nepodělit o nový poznatek funkčnosti magistrátu hl. m. Prahy. Je z oblasti jeho zdravotnictví. Dceři zemřela po dlouhé nemoci paní doktorka. Hned dveře vedle je v budově další praktická doktorka, se kterou se domluvila, že k ní bude chodit. Další postup je přímo z oblasti scifi. Sestřička paní doktorky pošle vyplněný a podepsaný formulář žádosti na magistrát. Tam se žádost uleží a do půl roku magistrát odpoví že ano. Mají toho totiž hodně. Sestřička jde vyzvednout do vedlejší místnosti kartu a odešle ji na magistrát. Tam ji do doby neurčité pošlou do ordinace vybrané paní doktorky. A JE TO!

Došel jsem k názoru, že neustálé snižování administrativy je nebezpečná školdivá choroba. Váš Petr

Ještě staý vtip předsametový. Když se narodilo socialistické zdravotnictví, přišly tři sudičky. Jedna mu dala, že bude zadarmo. Druhá, že nejlepší. A třetí, že bude pro všechny. Pak se objevila naštvaná čtvrtá, kterou nepozvali. Řekla: Co už jste rozhodly, nemoho změnit. Ale dávám mu do vínku, vždy budou platit jen DVĚ VAŠE SUDBY NARÁZ. Pohádka končí, dokud neumřelo, žije takhle šťastně dodones.

O víře a nevíře

18. února 2017 v 9:59 | Petr Šafránek |  Povídání
Je to vzpomínka na rok 1990. Od roku 1983 jsem učil na strojní průmyslovce. Starší ročníky vědí, že obzvláště vzdělávací pracovníci se jednou ročně hodnotili (kádrově) a posílalo se to na řídící orgán školství na kraji. U nás do Ostravy. Hodnocení jsme neznali. Když přišla tzv. revoluční vlna, kraj nám poslal kádrové materiály, byly vybrané. U důchodců nikoliv. Tak jsem padl na hodnocení kolegyně Alenky, hluboce věřící dámy. Soudruh ředitel to vzal takto: Se soudružkou xxx trvale pracuji a již věří méně. Zúčastňuje se prvomájových průvodů a tisk odebírá. A bylo to.
Na otázku na víru, byla dobrá odpověď. S náboženskou otázkou jsem vyrovnán. Nikdo se neptal jak. takže do časů pozdrav: Bůh s vámi soudruzil
Námětové foto je závěrem.

O básních - k jaru

15. února 2017 v 9:30 | Petr Šafránek |  Poezie




Dvoje květinky jsou výrazně spojené s jarem. Sněženky uzamykají zimu a fialky rozvoní jaro.




Pokud budete chtít slyšet můj hlas, měl jsem besedu v Českém rozhlasu Olomouc
u redaktorky Aleny Vykydalové. To tedy byla tréma. Slovo nejde vrátit. Posoudíte.

http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3741413



Vodnářům

13. února 2017 v 15:20 | Petr Šafránek |  Poezie
To jsem si jen tak pro sebe kdysi napsal k šedesátce.




Sny vodnářů

U zimních potoků něco hledám, něco,
co jsem neztratil, ani nenašel.
Nádherné reliéfy olší v bílém,
zasněžené houští vrb, trnek a šípků,
doprovází živou vodu.
Krajkoví ledu si hraje na zrcátka,
pod ním proudí vodní hádci,
vypráví ledu o kamenech u dna,
které jsou stejně krásné a chladné.
Jak teď žijí víly zakleté do pstruhů?
Kolikrát ještě budu muset jít
kolem ubíhajících potoků a bystřin,
abych viděl koupající se Najádu?
Někdy v zasněžený kouzelný večer,
až budou svítit hvězdy vodnáře?
Zableskne se pod hladinou bílé tělo?
Budu vědět, že jsem našel rybí ráj.
V příštím životě budu pstruhem.
Tu vílu pod hladinou najdu
a budeme společně snít o létání.


Odkaz na poezii na netu

7. února 2017 v 14:45 | Petr Šafránek |  Poezie
Dvě milé dámy, vystudované historičky umění, daly do revue opět pár mých básní o umění, tentokrát sochařském.


Přeji všem pěkné dny s jarem v srdci i duši. navádím vás, nejen máj je lásky čas. Jak koluje velice krásná modlitba svatého Františka s Assisi, dodávám jednu mou:

Modlitba

Otče stvořiteli,
učiň mne prospěšným.
Sejmi z mých očí slepotu,
abych viděl potřebné.
Sejmi z mých rukou pouta zábran,
abych mohl rozdávat.
Otevři mé srdce,
aby jiní do něj mohli vstoupit.
Povznes mou duši nad malichernosti,
abych poznal, co je správné.
S pokorou přijímám tvou vůli
a děkuji, že mě vedeš.

Kam dál