Pár myšlenek

28. dubna 2017 v 10:48 | Petr Šafránek |  Poezie
Venku prší. I to je jarní dubnový den. Jsem zvědavý jaká bue kalamita na nebi na filipojakubskou noc. Odpoutávám se do slunečních krajin, které mám ukryty v duši. První nevydanou sbírečku jsem nazval Hledání poezie všedního dne, na tento název mě navedl kreslíř, filozof a humorista pan Renčín. Na obrázku sedí jeho dva chlápci v hospodě, nad nimi vrchní s utěrkou přes ruku a se dvěma rumy. "Pane vrchní, t rumy tři. Čekáme ještě poezii všedního dne. Během doby jsem došel ke snaze vyjádřit podle starých dálně východních básní sedmnácti slabikami ve třech řádcích.

Zářivé slunce
modré a bílé nebe
rudá tvé lásky

Bezy zas voní
v kobercích pampelišek
bílá chudobek

Vlahý jarní vítr
nese poselství jara
rozkveťte lidé

Letí rorýsy
křídly řežou oblaka
krása volnosti

Divoké husy
zdraví mě z výšky nebe
vydej se s námi

...budu pokračovat později.
 

Den poezie

21. března 2017 v 12:21 | Petr Šafránek |  Poezie
Musím přiznat, že mě Hanka Otavínka dnem poezie tzv. pošťouchla vpřed. Tak jen pár řádků. Přeji poetické jarní dny.
Váš Petr Harry Šafry

Maličkost
Upoutala mě květinka u cesty
zazářila drobounkými kvítky
krásný okamžik - málokdo ho prožije
jen ten kdo má stále duši dítěte

Bílé prázdno
Bílý list papíru
a zabloudilé myšlenky
chladná hrst sněhu
co zapomněla něhu
v dálce pláčí milenky
smutek je bílý
myšlenky beze slov sílí
v barvě slonové kosti
slova jsou přece hosti
co na věty se skládají
jenom pár vět hezčí je svět

a splín ztrácí se potají

Banality
Slyšel jsem zpívat kosa
Banální věta
Tak jako
Ráno jiskří rosa

Na konci léta

Kříže
Když se ukřižovává,
kácí se strom.
Ten umírá dvakrát.
Jednou za sebe,
jednou za člověka.
Myšlenky
Jak hejno racků za oráčem
letí a víří mé myšlenky.
Sněží vzpomínky.
A z černé převracené země

klíčí láska.


Pražáci se maj (majó)

20. února 2017 v 9:48 | Petr Šafránek |  Povídání
Nemohu se nepodělit o nový poznatek funkčnosti magistrátu hl. m. Prahy. Je z oblasti jeho zdravotnictví. Dceři zemřela po dlouhé nemoci paní doktorka. Hned dveře vedle je v budově další praktická doktorka, se kterou se domluvila, že k ní bude chodit. Další postup je přímo z oblasti scifi. Sestřička paní doktorky pošle vyplněný a podepsaný formulář žádosti na magistrát. Tam se žádost uleží a do půl roku magistrát odpoví že ano. Mají toho totiž hodně. Sestřička jde vyzvednout do vedlejší místnosti kartu a odešle ji na magistrát. Tam ji do doby neurčité pošlou do ordinace vybrané paní doktorky. A JE TO!

Došel jsem k názoru, že neustálé snižování administrativy je nebezpečná školdivá choroba. Váš Petr

Ještě staý vtip předsametový. Když se narodilo socialistické zdravotnictví, přišly tři sudičky. Jedna mu dala, že bude zadarmo. Druhá, že nejlepší. A třetí, že bude pro všechny. Pak se objevila naštvaná čtvrtá, kterou nepozvali. Řekla: Co už jste rozhodly, nemoho změnit. Ale dávám mu do vínku, vždy budou platit jen DVĚ VAŠE SUDBY NARÁZ. Pohádka končí, dokud neumřelo, žije takhle šťastně dodones.
 


O víře a nevíře

18. února 2017 v 9:59 | Petr Šafránek |  Povídání
Je to vzpomínka na rok 1990. Od roku 1983 jsem učil na strojní průmyslovce. Starší ročníky vědí, že obzvláště vzdělávací pracovníci se jednou ročně hodnotili (kádrově) a posílalo se to na řídící orgán školství na kraji. U nás do Ostravy. Hodnocení jsme neznali. Když přišla tzv. revoluční vlna, kraj nám poslal kádrové materiály, byly vybrané. U důchodců nikoliv. Tak jsem padl na hodnocení kolegyně Alenky, hluboce věřící dámy. Soudruh ředitel to vzal takto: Se soudružkou xxx trvale pracuji a již věří méně. Zúčastňuje se prvomájových průvodů a tisk odebírá. A bylo to.
Na otázku na víru, byla dobrá odpověď. S náboženskou otázkou jsem vyrovnán. Nikdo se neptal jak. takže do časů pozdrav: Bůh s vámi soudruzil
Námětové foto je závěrem.

O básních - k jaru

15. února 2017 v 9:30 | Petr Šafránek |  Poezie




Dvoje květinky jsou výrazně spojené s jarem. Sněženky uzamykají zimu a fialky rozvoní jaro.




Pokud budete chtít slyšet můj hlas, měl jsem besedu v Českém rozhlasu Olomouc
u redaktorky Aleny Vykydalové. To tedy byla tréma. Slovo nejde vrátit. Posoudíte.

http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3741413



Vodnářům

13. února 2017 v 15:20 | Petr Šafránek |  Poezie
To jsem si jen tak pro sebe kdysi napsal k šedesátce.




Sny vodnářů

U zimních potoků něco hledám, něco,
co jsem neztratil, ani nenašel.
Nádherné reliéfy olší v bílém,
zasněžené houští vrb, trnek a šípků,
doprovází živou vodu.
Krajkoví ledu si hraje na zrcátka,
pod ním proudí vodní hádci,
vypráví ledu o kamenech u dna,
které jsou stejně krásné a chladné.
Jak teď žijí víly zakleté do pstruhů?
Kolikrát ještě budu muset jít
kolem ubíhajících potoků a bystřin,
abych viděl koupající se Najádu?
Někdy v zasněžený kouzelný večer,
až budou svítit hvězdy vodnáře?
Zableskne se pod hladinou bílé tělo?
Budu vědět, že jsem našel rybí ráj.
V příštím životě budu pstruhem.
Tu vílu pod hladinou najdu
a budeme společně snít o létání.


Odkaz na poezii na netu

7. února 2017 v 14:45 | Petr Šafránek |  Poezie
Dvě milé dámy, vystudované historičky umění, daly do revue opět pár mých básní o umění, tentokrát sochařském.


Přeji všem pěkné dny s jarem v srdci i duši. navádím vás, nejen máj je lásky čas. Jak koluje velice krásná modlitba svatého Františka s Assisi, dodávám jednu mou:

Modlitba

Otče stvořiteli,
učiň mne prospěšným.
Sejmi z mých očí slepotu,
abych viděl potřebné.
Sejmi z mých rukou pouta zábran,
abych mohl rozdávat.
Otevři mé srdce,
aby jiní do něj mohli vstoupit.
Povznes mou duši nad malichernosti,
abych poznal, co je správné.
S pokorou přijímám tvou vůli
a děkuji, že mě vedeš.

Zimní nálady a poezie Zimy I.

5. února 2017 v 12:49 | Petr Šafránek |  Poezie
Troška normální bílé zimy, pro ochlazení bolavých duší a srdcí. Poezie Vánoc, jejich duchovní poselství, vzpomínka na dětské Vánoce,na záření dětských očí, to vše tvoří sněžný náhrdelník královny Morany.

Cukrování

Na okně cukrují hrdličky,
doma se cukrují rohlíčky.
Tajemství se nese do noci
o krásných bílých Vánocích.

Zimní okno

Prales na skle?
Květy v zimě?
Stádo slonů kráčí líně.
Opičky tropí neplechu.
A ty dírkou po dechu
Mikuláše vyhlížíš,
s čertem bude těžký kříž.
Anděl mu však metlu schová
a pak dojde na má slova
- že celé to slavné trio
dárečky tě obšťastnilo.

Cesta

Otazník cesty v krajině,
kam kráčeli poutníci?
Sníh skrývá stopy.
Krajkoví zasněženého lesa
lemuje úpatí hor,
obzor nad nimi je bílý,
vrcholy hor vznešené a zářící.
Čistému vše čisté?

Ke hvězdám

Večer přichází a dni se klaní,
hvězdy vychází a slyším hraní.
Tóny stříbrné jsou hudbou hvězd,
doprovod poutníka do jeho cest.

Olomoucká zima

Za malou minci sněhu přikývne
Černoušek od Marie Sněžné.
Tři báně na Michalu zajiskří
a staré věže jsou hned něžné.

Dómské věže pohlédnou na město,
dřív šedé, celé se proměnilo.
Obléklo bílé roucho sváteční,
lidem je v duši vánočně milo

Vánoce

Stříbrnou nocí zvoní rolničky saní,
pro Káje a Gerdu jede bílá paní,
začíná krásný svatý čas vánoční,
kostelní zvony zvou na půlnoční,
třpytivé rampouchy jsou jako cukrátka,
malým i dospělým teď vládne pohádka,
nastává zázrak plnění tajných přání,
veze je pohádkář z ledových plání,
pod všemi stromečky sešli se přátelé
a jsou tu Vánoce, šťastné a veselé.

Beskydy

Beskydy, Beskydy, ovečky bílé,
co jste se rozběhly na dlouhé míle!
Bača leží pod peřinou, ovčácký pes u dveří,
zima otevřela náruč, rozhazuje pápěří.
I když bača podřimuje, není až tak starý,
až se zas zazelenáte, dožije se jari.

Vánoční

Koník na vánočním stromku
pomalu houpe se
povolíš-li mu podpěnku
rozběhne se po lese
Andílek se na to kouká
a koníka volá zpět
tvoje není žádná louka
my tu máme dětský svět
Když večer zazvoní zvonek
tak koníček zařehtá
andíleček - lampiónek
všem své požehnání dá

Takový je život

22. listopadu 2016 v 20:28 | Petr Šafránek |  Foto s poezií
Milí přátelé,
do galerie přidávám v jpg prezentaci SINE AMORE NIHIL. Trojverší podávají můj náhled na Lásku. S láskou souvisí andělé.

Andělé
Aladínova lampa
plovoucí po moři času
světlo naděje v zoufání
nosí ji modří andělé
vysoko u krku
pohladíš-li lampu
máš kousek zdraví
nepohladíš-li lampu
zkus pohladit anděla
někomu se to podaří
zatím Aeskulapovy užovky
slézají z lékařských holí
stávají se z nich
průsvitné hadičky kapaček
odměřují kapkami
vteřiny bolesti a zdraví
když je nejhůř nejvyšší
milosrdně zatáhne oponu tmy
a v ní tiše šelestí a září
bílá křídla modrých andělů
Přeji vám lásku, štěstí a zdraví a hodně radostí. Váš Petr

Výběr pro prezentaci

9. září 2016 v 22:46 | Petr Šafránek |  Poezie
Bronzová
Socha krásné dívky
odlité z bronzu
díváš se na ni
toužíš aby ožila
to jsi nalezl duši sochy
sochař je bůh
jehož krásky jsou věčné
Kat
Sochař vypadá jako kat
dlátem a kladivem
zasáhne kámen do srdce
správně lehkými údery
pak to srdce rozbuší
a kámen vydá svou krásu
Kámen a bolest
Ta žena kráčí jako laň
vědoma si svojí krásy
rozechvělí muži cítí bolest v srdci
křivky bohyně se do něj zarývají
jejich duše - hejno racků
křídly kreslí obraz ženy
rukama vytrhnou ze skály kámen
sochař z něj vytvoří ženu
a básník ji oživí

Kam dál