Takový je život

22. listopadu 2016 v 20:28 | Petr Šafránek |  Foto s poezií
Milí přátelé,
do galerie přidávám v jpg prezentaci SINE AMORE NIHIL. Trojverší podávají můj náhled na Lásku. S láskou souvisí andělé.

Andělé
Aladínova lampa
plovoucí po moři času
světlo naděje v zoufání
nosí ji modří andělé
vysoko u krku
pohladíš-li lampu
máš kousek zdraví
nepohladíš-li lampu
zkus pohladit anděla
někomu se to podaří
zatím Aeskulapovy užovky
slézají z lékařských holí
stávají se z nich
průsvitné hadičky kapaček
odměřují kapkami
vteřiny bolesti a zdraví
když je nejhůř nejvyšší
milosrdně zatáhne oponu tmy
a v ní tiše šelestí a září
bílá křídla modrých andělů
Přeji vám lásku, štěstí a zdraví a hodně radostí. Váš Petr
 

Výběr pro prezentaci

9. září 2016 v 22:46 | Petr Šafránek |  Poezie
Bronzová
Socha krásné dívky
odlité z bronzu
díváš se na ni
toužíš aby ožila
to jsi nalezl duši sochy
sochař je bůh
jehož krásky jsou věčné
Kat
Sochař vypadá jako kat
dlátem a kladivem
zasáhne kámen do srdce
správně lehkými údery
pak to srdce rozbuší
a kámen vydá svou krásu
Kámen a bolest
Ta žena kráčí jako laň
vědoma si svojí krásy
rozechvělí muži cítí bolest v srdci
křivky bohyně se do něj zarývají
jejich duše - hejno racků
křídly kreslí obraz ženy
rukama vytrhnou ze skály kámen
sochař z něj vytvoří ženu
a básník ji oživí

Podzimní inspirace

13. listopadu 2015 v 23:38 | Petr Šafránek |  Poezie
Podzimní nálady:

Září

Zahrady voní padavčaty
korálky jeřabin se třpytí
pavoučkové vypouští
svá stříbrná vlákna
vítr si s nimi pohrává
šištice chmelu zezlátly
už jen osiřelá strniště
připomínají chléb vedlejší
rána jsou ostře studená
večery ještě vlahé a jasné
miliardy hvězd krášlí noci
to indiánské léto přišlo
jako posel podzimu
pojednou mám k Bohu blíž
jak mu poděkovat
za tu krásu a klid krajiny?
snad láskou a pokorou

Deštivé ráno

Ráno zaspalo v dešti
začal studený podzimní den
květy jsou zavřené a zvadlé
ptáci se choulí nezpívají
přesto mám slunce v duši
připadám si jako blázen
ostatní chodí zvlhle zamračení
je sice deštivý nevlídný den
mne však hřeje tvá láska
je to hřejivé tajemství
že bych rozdával rady?¨
každý může mít své slunce
stačí jen odemknout srdce

Procitnutí

V šest odpoledne
vysvitlo zpod mraků slunce
oslnilo mě a ohřálo
chtělo mi v tento zamračený den
ukázat že dál mi svítí
a den může být krásný i na sklonku
vyvolalo pocit nedávného léta
jistotu že léto opět přijde
že ho mám stále v srdci
schoval jsem si ho tam kousek
i pro dlouhé zimní dny
děkuji ti žhavý kouzelníku
dávající život zemi
ten pocit tepla v srdci
na tvou poctu rozdám

Je mlžné ráno

Když mlžné ráno nejsi tu
pár smutných slov mi zbývá
a tvrdá chleba skýva
z divadelního dramatu
my dva herci špatně jsme hráli
faleš pozlátka černých slov
nechtě kopali jsme lásky rov
pro vzpomínky jež v srdci pálí

Podzimní vítr

Podzimní vítr hvízdá
kývá korály jeřabin,
stromy pláčou listím
za ztraceným létem.
Havrani trhají oblaka
spouští studené deště...
Ze sadů voní jablka,
vane vůně suché trávy
slunce v mlhách zastřené
zesláble pomrkává.
Léto, kam jsi odešlo?


Snění

Krajina mlžná
večerem smráká
tichý let ptáka
v sítinách zaniká

O podzimním dni

Jeseň pokropila město jemně deštěm.
V parcích ztichli ptáci. Nefouká vítr
zbarvené listy padají zvolna. Sem tam
ťukne o zem zelený ježour z kaštanu.
Všude je prázdno, každý spěchá do sucha.
Osiřely předzahrádky, štamgasti
si hoví v zakouřeném teple.
Chodníky se lesknou zrcadlí pár chodců a domy.
Studený vlhký vzduch lahodně chutná.
Rád se toulám v takový den městem, je jenom mé.
Skoro už slyším krákání havranů,
poslů podzimu. Zbožňuji podzimní náladu.

Rituál

Tajemný šelest rákosí,
to Pan na syrinx tiše hraje
a víly neviděné tančí.
Děje se dávný rituál
a Dionýsos vína král
léto pochovává.
Ráno jen pošlapaná tráva
a prázdný vinohrad
jsou svědci jeho práva.
 


Myšlenky

5. srpna 2015 v 15:21 | čarodějka Cecilka |  Citáty
Nejdůležitější pro pohodu a klid v duši i v srdci je umět odpouštět. Citace: Odpouštím všem,kdo mi ublížili, ať chtěně nebo nechtěně, ať myšlenkou, slovem či skutkem. Prosím o odpuštění všechny, jimž jsem ublížil já, ať chtěně nebo nechtěně, myšlenkou, slovem či skutkem. Děkuji. A ještě rada k dennímu konání: Zbavuji se všeho, co není láska. Ke všemu, co chci udělat, mám dost času a prostoru. Vytvářím si život, na který se fád dívám. Přeji Vám krásné letní dny na téma: Večerní koncert průsvitné víly tančí na spících květech Váš Petr

haiku - říkám jim krátké myšlenky

5. července 2014 v 17:44 | Petr Šafránek |  Poezie
Procházím parkem
staré lásky jdou se mnou
v krásných vzpomínkách

Krajina láká
tolik cest co chci po nich jít
jdu tou co musím

Třepotavý let
květu se čtyřmi křídly
letmé pohlazení

Toulám se lesem
datlův tamtam počítá
vteřiny krásy

Pro klidnou mysl
kráčím lesní pěšinou
stromy mě léčí

déšť omyl listy
zase zeleně září
ve zlatém slunci

Jarní kvetení
proti němu jsou verše
jen planá slova

Slunce pod mrakem
vánek listí kolébá
čas zapomnění

V podzimním chladnu
jako by radost vadla
to jen zem usíná

Letadlo letí
lidskou touhou mít křídla
ptáci je mají

Pivoňky kvetou
vítr vůně odvává
daleko k tobě

Horská jezera
zrcadlí majestát hor
pro oči bohů

V rozlité mlze
šedé siluety stromů
krajina dřímá

Nebe bez ptáků
louka bez vůně květin
život bez lásky

Malý král David
boří hradby Jericha
a mají utrum

Modrá obloha
nad naší krásnou Zemí
pokloň se před ní

Řeka se hněvá
mne nikdy nespoutáte
bláhoví lidé

Pravda nebo lež
slovo do srdce okno
nelze vzít zpět

Dívám se na květ
kouzelný pohár vůně
je dokonalý

Květy lotosů
jsou žezla svatých Buddhů
mně stačí lekníny

Kdákání slepic
bučení a řehtání
to je čas prázdnin

Voní akáty
jasmíny a pivoňky
léto přichází

Jdu do modrých hor
cestou mi skřivan zpívá
v horách pak vítr

Valí se bouře
blesk za bleskem hromy duní
člověk je malý

Zasadil jsem strom
jsou to mé myšlenky
nesou ovoce?

Slova jsou šípy
nikdy nejdou vrátit zpět

ať dobrá či zlá

Den tříkrálový

6. ledna 2014 v 12:15 | Petr Šafránek |  Poezie
Se třemi králi vám přeji a nesu pohodu na celý rok. Petr

Tři králové
Vánoční zvon začíná znít,
o svátku zní, probouzí cit.
Slyším ten zvon, anděly dout,
králové jdou předlouhou pouť.
Vánoční mír rádi věští,

nesou dary, lásku, štěstí.

Nové vánoční a zimní

23. prosince 2013 v 0:19 | Petr Šafránek |  Poezie
Okno do duše
tiché tajemství Vánoc
poselství lásky

Zas jsou Vánoce
kostelní zvony hlásí
otevřte svá srdce

Třpytivé jíní
zimní umělec je stvořil
dýchnutím svých snů

Sypký sníh padá
mráz do oken vdechl květy
zima je krásná

Bílé květiny
jinovatky rozkvetly
zázrak přírody

Lehounká vločka
poselství krásných Vánoc
sedla mi na dlaň

Nebe

Bůh stvořil nebe
Abychom při pohledu
Na jeho velikost pochopil
Jak jsme malí
A při střídání
Východů a západů slunce poznali
Jak rychle plyne čas
A jak málo ho máme
Na vnímání krásy kolem nás

Tři králové

Vánoční zvon začíná znít,
o svátku zní, probouzí cit.
Slyším ten zvon, anděly dout,
králové jdou předlouhou pouť.
Vánoční mír rádi věští,
nesou dary, lásku, štěstí.
Prosinec nastal
krajina krásní sněhem
je čas na poezii

Mrazivé ráno

Jíní je na trnkách a na šípkách,
v korunách smrků praská.
Je zasněžená má láska.
Sníh pokryl les jak bílý prach.
Já, oči na stopkách, jdu krajinou.
Tu krásu nevyměním za jinou.


Sněží čas

Když padají vločky, jako by padal čas.
Usadí se na střechách, stromech a zemi.
Čas je teď vidět, je bílý.
Upozorní, jak plyne a potom taje.
Uplývá jako voda mezi prsty.
Chytit se nedá, zkus chytit raději vítr.
Kdo chce, může se zamyslet
- nad svým časem.
Žil jsem ho, anebo nežil?

Zimní

Měsíc sype
na zem stříbro,
krajina černobílá
krásní svými stíny.
Hvězdy září do snů.
Nastává svaté ticho,
krásná tklivá melancholie

vánočního času.

pár citátů a aforismů

22. října 2013 v 23:48 | neoznačené jsou mé |  Citáty
Georg Christoph Lichtenberg
Člověk nemá lidi soudit podle jejich názoru, ale podle toho, co z nich názory udělaly.

Francois de la Rochefoucauld
Mnohdy jsme silní ze slabosti a zmužilí ze strachu.

Nikolaj vasilijevič Gogol
Mládí je pro mladé, že má budoucnost.

Anatol France
Básník nerozezpívá svoje pocity, ale naše.

A. Pludek: Svět je krásný, špínu si děláme sami.
Ruské: Vše na světě je dílem boží milosti a lidské hlouposti.

A. Ch. De Broglie: Pravý život začíná teprve, až se staneme součásní jiného života.

N.Cousin: Tragédie života není smrt, ale to, co v sobě necháme zemřít ještě za života.

I. S. Turgeněv: Se špatnou náladou se stárne rychleji.

Jiří Žáček: Každý dav se vydáva za lid.

Aristoteles: Naděje je sen bdícího.

Máme každý dva světy.
Jeden kolem nás,
který nás ovlivňuje,
a jeden v nás samých,
který ovlivňujeme my.

Po práci jiným
odchod do nečinnosti
je darem klidu
Odchod bez poct
je dobrý konec příběhu

Život nejsou hodiny dny a roky
život jsou jen okamžiky
spěchejte pomalu
nebo je nezachytíte

Hledejte a nalezněte dnes neplatí.
Nosí se kraďte a zbohatněte.

Moje opačná úsloví:

Kdo brojí je brojler?

Když vyhodíš milion korun do vzduchu, poznáš odkud vane korupce.

Tak dlouho se chodí s úplatky na úřad, až se ucho utrhne.

Buďte přízemní. Ne pýcha, ale výška předchází pád.

Tonoucí se slibů chytá.

Příroda si prý pomůže sama. Pokud už není na přechodu.

Lepší vrabec v hrsti, než politik v parlamentu.

Chytrému se vyhni, hloupého ober.

Tradice je to, co už není.

V Česku má lež krátké nohy. Pravda je na invalidním vozíku.

Hlavou blbost neprorazíš.

Kdo pozdě chodí, prošvihne investiční záměr.

Kdo jinému jámu kopá, je opozičník.

Jobovy rány boží? Ne, trojkoalice a opozice tvoří.

Kdo nekrade, ať nejí.

Proti dluhu žádný dišputát.

Pravda vítězí, pokud je ochotna nadřít se jako prase.

S poctivostí se šíleně nachodíš a nikam nedojdeš.

Čistým vše čisté, zejména vyprané peníze.

Čistému vše čisté. Pro tento případ můžeme špínu zamést pod koberec.

Sláva vítězům, čest vítězům.

Spravedlnost má šátek přes oči proto, aby nevěděla, jak váží, meč má proto, aby mohla spáchat sebevraždu.

Jeden náš poliik rád sliboval: "Sejdeme se v leších časech."
Jemu se to snadno říkalo, když on je už dávno měl.
A proto: "Buďte sví a ne cizích!!!"

Účel světí sliby voličům.

Bez Boží vůle ani pandur nevystřelí.

Když ptáčka lapají, sociální stát slibují.

Kdo má máslo na hlavě, nejí suchý chléb.

Čestné slovo? Záleží od koho.

V parlamentu huj, v kuloárech huj, dohromady hnůj.

Koho chleba jíš, toho pověst hlídej.

Kdož jsi bez viny, hoď kamenem. Ale i šutry se kradou.

Miluj bližního svého. Ale dej si na něj bacha.

Rytíř bez bázně a hany musel být politik.

Za vším hledej ženu. Spíš ale věci veřejné.

Veselá mysl půl hrubého domácího produktu.

V parlamentu platí, myslím, tedy jsem. Nemyslím, jsem tu taky.

Láska kvete v každém shopu.

Dobrý člověk ještě žije. Ale sakra kde?

Ejhle člověk! Politik nebo obyčejný občan?

Když kovářova kobyla chodí bosa, jsou podkovy v kovošrotu.

Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Jenže mnozí tu pomalost s jistotou po čertech využívají.

Jak se do lesa volá, kůrovec a aktivisté se z něj ozývají.

Když se kácí les, létají provize.

Krédo doby: láska ke všemu, zejména k penězům.

Nemůžeš překročit svůj stín? Zhasni.

Máš depresi? Zamiluj si ji.

Chvalte se sami. Nikdo nás nezná jako my

Historie je něco, co vzniká v budoucnosti.

Chudoba cti netratí. Je totiž zadarmo.

Dělat z komára vola už umíme. Teď zkoušíme udělat z vola komára.


Vzdělání je trvalý boj proti hlouposti. Mnohdy marný.

pár letošních nápadů

22. října 2013 v 23:32 | Petr Šafránek |  Poezie
Louka

Kouzelný prales trav a květin
pro někoho obyčejná tráva
nanejvýš dobré seno
přitom není beze jmen
psárky ostřice bojínky jetýlky
sedmikrásky chrastavce
jestřábníky kopretiny pampelišky
a stovky dalších názvů
domovy tisíců broučků
pastviny pro včely a čmeláky
pestřenky a hlavně pro motýly
louka pláče když se seče
a zpívá když padá déšť
malý vzor našeho velkého světa
mající taky od Boha své místo
jsme my lidé v přírodě víc?

Sladké nic

Je horké poledne
bílá oblaka se povalují po nebi
nikam se jim nechce tak jako mně
slunce přibíjí zlatem tašky na střechách
ani ptáci nezpívají v té výhni
myšlenky se líně tetelí v duší
dolce far niente!

Noc v cizím městě

Zešeřilo se
ztrácí se jména ulic
a jejich konce
jsou v nekonečné tmě
okna zhasínají
je skoro půlnoc
bdí jen světla lamp
tancem můr kolem nich
nevím odkud jdu a kam
v duši mi zní tvé jméno
ale jestli tu žiješ
nebo jsi jen prošla nevím
vím jen že srdce mě vede
za tvou láskou

Máj

V máji kvete láska někdy potají
v máji milenci se líbají
v máji voňavé bezy kvetou
v máji slavíme lásku velkolepou

Podzimní dumka

Zahrady voní padavčaty
korálky jeřabin rudě září
pavoučkové vypouštístříbrná vlákna
vítr si s nimi pohrává
šištice chmelu hnědnou
už jen osiřelá strniště
připomínají chléb vezdejší
rána jsou mrazivá
věčery milžně zadumané
miriády hvězd krášlí noci
to indiánské léto přišlo
jako posel podzimu
pojednou mám k Bohu blíž
hledám jak mu poděkovat
za tu krásu a klid krajiny
snad láskou a pokorou
vůně uschlého osikového listí
jakoby sbírala hořkosti
osudů lidských duší
víte že se její listí chvěje
protože kdysi odmítla
ukrýt svatou rodinu?
kdož ví třeba to chvění
jen moje nostalgie
po slunci a teple
ztraceného léta

Bez lásky není nic II

12. prosince 2012 v 20:22 | Petr Šafránek |  Poezie
Svatba

Náměstí září bílou a blankytem.
Mladým lidem, co jdou z rytířského sálu
začal běžet čas, vše jim teprve začíná.
Osud je ovinul zlatou nití.
Žena a muž, dva prstýnky, jeden polibek.
Nezáleží na roční době,
aby kvetla jejich láska.
Už zbývá jen foto u Nejsvětější Trojice.
Oni ani neví, že je ve jménu
Otce, Syna a Ducha svatého.
Ať ta jejich zlatá niť není tenká.
Amen!


Vůně hříchu

Je pozdní večer, Hynkův máj,
dech zahrad roznáší se potichu.
Je pozdní myslet, že je ráj,
když všechno voní po hříchu.
Sladká vůně jasmínů a pivoněk
se vemlouvá, že hřích
je jenom mimoděk.


Střelnice

Slečno ze střelnice u kolotoče,
proč ten smutek ve tváři?
Že pro vás nikdo nevystřelí růži?
Vy, zdobená třpytem pozlátek
a smutkem v tmavých očích,
asi nevíte, že Amor měl vzduchovku,
já se chtěl vytáhnout
a zasáhnout vás do srdce.


Slavík a láska

Vonící nocí přeběhl stín,
snad protančila víla.
Zazpíval slavík svůj lásky rým
a noc mi pravdu skryla.
Pro krásu noci nepovím,
že lásku slavík nosí.
Se sluncem odezní jeho rým,
třpytí se v kapkách rosy.


Myšlenky

Jak hejno racků za oráčem
letí a padají mé myšlenky.
Sněží vzpomínky.
A z černé převracené země
klíčí láska.


Zlatokop

Nevěřil jsem ti,
vzal jsem motyku a lopatu
a šel hledat poklady a štěstí.
Krásné vzpomínky zapadly
pod hromady marastu
a nebyl na ně čas.
Při cestách z místa na místo
jsem až po čase zjistil,
že jsem jen vykopal hrob
pro naši lásku.
Vše zrezivělo a ztratilo smysl.
Kde je vše, co jsem ti dlužen,
kde jsi, má lásko?


Malý měsíc

Malý měsíc zháší den,
rozžíná tmu.
Podívej,
malý měsíc nese můj sen.
Hvězdy svítí,
duše tančí,
malý měsíc hraje blues.
Noc je temná,
city jako hvězdy září.
Malý měsíc zpívá,
podívej poslouchej...


Polibek

Lehký polibek na tváři mám,
je to můj malý sen, který byl dán,
jen křídlo motýlí okamžik duhový.
Kdo mi dal polibek, nikdo se nedoví.
Tak malé znamení té lásky naší,
že se mi rozplyne, trochu mě straší.


Prosba

Každá báseň má snad něco sdělit
Já píši básně, když chci své srdce scelit
Rozervané za všechny kolem sebe
Rozdané z lásky a teď je prázdno zebe
Ach, Bože, lásko, o pomoc Vás prosím
Od cizích hříchů, které v srdci nosím


Bílá a černá

Bílá je barva smutku
Prázdných bílých listů
Nenapsaných dopisů

Černá je barva lásky
Tmavé horké letní noci
Luk vonících láskou

Proto jsou spolu
Vždy bílá a černá
Smutky a lásky

Smutky po láskách
Lásky po smutcích
Pro žal i pro radost


Krása žen

Dívky mají krásu kopretin.
Miluje mne, nemiluje mne?
Ženy mají krásu růží.
Jsou svůdně voňavě a složité.
Staré ženy mají krásu sakur.
Padající růžové lístky jejich moudrosti
krášlí svět.



Netečnost

Chováš se jak netečná slečna,
ukrytá v sametovém korzetu.
Prosím tě, buď trochu tečná,
ať si tě s jinou nespletu.


Diana

Výstřely vašich očí
zpod přivřených řas
mě zasáhly bez výstrahy
přímo do srdce
má neznámá krásná dámo
a odcházejíc pryč
jako Diana na lovu
nechala jste mě bez pomoci
krvácet na chodníku


Potkávání

Osud časem chtěl
abych tě potkal ještě dvakrát
poprvé jsi mě neviděla
spěchala jsi, možná na vlak
srdce se mi mohlo rozskočit
balvanem, který v něm rostl
cítil jsem, jak bolest píše tvé jméno
na srdeční stěnu
a jak krev pění jako příboj
podruhé jsem ti pomáhal
s kočárkem do autobusu
tvé cizí dítě se na mne usmívalo
ten muž který se natlačil dovnitř
a šlápl mi na nohu patřil k tobě
byl to tvůj úspěšný energický muž
pozor dveře se zavřely
já zůstal venku jako smutný klaun

Kam dál