Jsou lásky a nelásky 2

24. listopadu 2018 v 20:18 | Petr Šafránek |  Poezie
Diana

Výstřely tvých očí
zpod přivřených řas
mě zasáhly bez výstrahy
přímo do srdce
neznámá krásná dámo
a odcházejíc pryč
jako Diana na lovu
nechala jsi mě bez pomoci
krvácet na chodníku

Psaní časem
šanson pro Juliette

Už není žádné dnes
a není ani zítra
zůstalo včera
a opuštěná jitra

Trpkost pelyňku
stopa vůně vlasů
něžná vzpomínka
jež mizí vírem času

Bůh nám víc nedopřál
jen malé střípky lásky
která vykvetla
a zanechala vrásky

Ty střípky schraňuji
hledám tě slepý
srdce si zraňuji
tvůj obraz lepím
čas mi tě nezmění

Jsi věčně krásná
z duše mi nezmizí
blouznivá láska
 

Jsou lásky i nelásky

19. listopadu 2018 v 11:32 | Petr Šafránek |  Poezie
O láskách i neláskách

Potkávání

Osud chtěl
abych tě potkal časem ještě dvakrát
poprvé jsi mě neviděla
spěchala jsi možná na vlak
srdce se mi mohlo roztrhnout
balvanem, který v něm rostl
cítil jsem, jak bolest píše tvé jméno
na srdeční stěnu
a jak krev pění jako příboj
podruhé jsem ti pomáhal
s kočárkem do autobusu
tvé dítě se na mne usmívalo
ten muž který se natlačil dovnitř
a šlápl mi na nohu patřil k tobě
byl tvůj úspěšný energický muž
dveře se přede mnou zavřely
já zůstal venku jako smutný klaun

Věčnost

Miláčku
stýská se mi
přijdi za mnou
přijdu kdy?
až odejde déšť
vždyť stále prší
to nevadí
já stále budu čekat

Kde se stala chyba

27. července 2018 v 14:05 | Petr Šafránek |  Povídání
Možná první chybou bylo stvoření člověka. Příroda do té doby běžela, jak měla, nikdo ji vědomě neničil a tak jsme mohli vzniknout také my, "páni světa"! Napřed se nic nedělo. Báli jsme se všeho, ale jíst se musí a tak jsme se ze sběračů čehokoliv stali i lovci, posléze pastevci a zemědělci. Samozřejmě sem tam lovilo něco nás, ale nejsilnější jedinci přežívali a rozvíjeli se. Báli se hlavně živlů a uctívali vše kolem sebe, včetně stromů, studánek, větru a podobně a v symbolech model a totemů se klaněli i medvědům, vlkům, orlům nebo třeba lvům. Bohy viděli všude, vše byla jejich vůle. Vážili si všeho kolem sebe a byli součástí přírody. Byla prvobytně pospolná společna a více méně matriarchát, neboť ženy byly nositelkou rodů. Možná to byl první socialismus, vše patřilo všem. Už tehdy se ale začalo krást druhým kmenům, jídlo, bojovalo se o lepší loviště a kradly se i ženy. Objevili se první šamani a různí další vykukové. No, někteří byli poctiví léčitelé, bez nichž bychom nebyli.
Člověk se vyvíjel, stával se z něj homo sapiens, ironicky řečeno člověk moudrý. Mám dojem, že z přemíry moudrosti oproti lidoopům začal dělat chyby. Vynálezy měnil ve výhodu proti druhým. Zbraně se z nástrojů lovu staly nástroji válek. Rozumní byli tvrdě umlčováni a moc a bohatství začalo postupně vládnout. Je zajímavé, jak někteří řečtí a římští filozofové věděli, co nás čeká v budoucnosti. Nikoho nezajímali. Mám pocit, že tomu tak je dodnes. Nenaslouchat názorům moudrých lidí, rozumějících důvodům proč a kam jdeme.
Také začal čas šlechty, původně nejlepších hrdlořezů knížecích, císařských a jiných vojsk. Udělovalo se léno. Vymyslely se peníze, neboť směnný obchod nevynášel. To nebyly diktatury, to byla vláda mečů. Obyčejný člověk se stal majetkem. Největší řezníci vytvářeli státy, které drželi násilím. Silnější žral slabšího. A tak se vesele válčilo, někdy dokonce ve jménu zachování světového míru. Moci se ujala i církev a naučila lid bát se Boha, aby byl jako poddajné ovce. Sama bohatla.
S vynálezy rostla moc člověka a stával se nebezpečným i sám sobě. Přírodu drancoval a drncuje. Válčení nikdy neustalo. Dva nejnebezpečnější vynálezy, dynamit a atomová energie, byly hbitě využity v armádách. Bylo zahájeno udělování Nobelových cen. Soudím, že i v nich už rozhoduje politika. Jak mohli dostat Nobelovu cenu míru dostat krvaví válečníci Mandela a Arafat? A také Obama, za jehož dvou vlád nebylo dne, kdy USA někde neválčily?
Pokud se týká současného stavu, morálka jsou dnes peníze. Jen trochu záleží na výšce jejich hodnoty. Je úsloví "příklady táhnou". Jaké příklady máme dnes? Se souhlasem a z vůle mocných zaneřáďujeme zem, ze které žijeme a také oceány. Tak kde se stala chyba? Vůbec mě neuklidňuje, že někteří politici říkají, že globální oteplování není. Nadáváme na vlády, které jsme sami zvolili. Zkorumpovaní politici žijí tedy z naší vůle a my jim to trpíme.
Když tohle vše shrnu, tak chyba se stala, že se vyvinul člověk. A co si budeme namlouvat, my nic, my muzikanti. Chyba je v každém z nás. Nebojíme se ničeho a měli bychom se bát sami sebe.
Platí stále: Quo vadis, domine!
Ještě, že námět týdne není na téma, jak chyby napravovat
 


Poezie prázdnin 2

21. července 2018 v 12:39 | Petr Šafránek |  Poezie
Stará vesnice (Přestavlky)

Jak to, že se stále vracím
do té malé staré vesnice?
Že mi voní venkovem,
půdou polí a chlévy?
Zní zvuky chlévů a maštalí,
kejháním a kokrháním?
Vždyť mě tu nikdo nevítá.
Všichni, co jsem měl rád, nejsou.
Nikdo mi neřekne:
Zikmunde, co je nového ve světě?
Čtyřicet let časem zpět,
vše se v duši promítá.
Kamarádi z dětských her
se rozprchli do světa.
Staré lípy ke kapličce
také nikdo nevrátí.
Včera není dnes.
To zpívala tehdy Eva Pilarová.
A platí to stále.
Ze staré komory, sušárny chmele,
je pyramida rozbředlých vepřovic.
Jen břidlicové tašky
spadlé se střechy stavení
jsou jako kámen věčné.
Kopřivy se vlní na dvorku,
který kypěl životem.
Obraz venkovské usedlosti
se rozbil a rozpadl.
Ale střípky šťastných dětských let
se v duši znovu skládají.
Obrazy srdce se nerozbíjejí.

Kouzlo venkova

20. července 2018 v 16:03 | Petr Šafránek |  Poezie
Tajemství (dvůr jako kdysi)

Vůně jetele chmele a jablek
nasládlý pach chléva
a světlo hvězd padá do dvora
šelest vánku v listí ořechu
třepotavý tichý let netopýra
dvůr i starý ořech spí
a jenom malý chlapec
schovává své strachy pod střechu

Rozmarné léto

20. července 2018 v 15:23 | Petr Šafránek |  Povídání
Je krásný sluneční den na Vysočině. Již ráno jsem byl pro vodu u studny, asi 800 m. Máme tu vnoučata, tím pádem má Hanka v péči čtyři děti, Davídka, Kubíčka, Tinku a mne. Udělal jsem snídaně a zapřemýšlel o prázdninách mých dětí, jejich rodičů. Syn tu býval s babičkou lavskou od jednoho roku, dcera ode tří. My dva s Hankou v době našich dovolených, než jsme začali oba učit na středních školách a měli také prázdniny. Byly to krásné časy, pěkně se vzpomíná. Jen nám nejde do hlavy, jak to babička zvládala.
Pak jsem šel ve vzpomínkách dál, na má dětská a školní léta u tety Maně a stréca Václava v malé vesničce Přestavlky. Byla tu tehdy kupa dětí. Strýc měl hospodářství. Tři krávy, dva koně, Furina a Fuksu, prasata a veškerou drůběž. Hus a kvočen jsem se bál, koní také. Kolem hospodářství byla spousta práce. Mojí záchranou byl velký ořech ve dvoře, na kterém mě nikdo nenašel. Z dětsví dobře znám, kolik je práce na polích, se sklizní všeho a kolem zvířectva. Pamatuji si mlátčku ve stodole. Mnohé děti už dnes znají jen krávu Milku, chléb roste v marketech. Velmi se mi líbila sklizeň chmele. Stréc byl odborníkem na chmel v Tršické oblasti. Taky ve mně zůstala vůně chmele, šrotu s kopřivami, země při vyorávání brambor a ve stích a na komorách vůně starého železa, kolomazi a kůže z koňských postrojů. Vzpomínky sem později vyjádřil v pár mni příbězích, rádoby básních. Budou v poezii. Přeji vám všem, přátelé a přátelky, krásné leto. Váš Petr Harry


Děti a vnoučata 2

17. května 2018 v 9:51 | Petr Šafránek |  Povídání
Zjistil jsem, že vzpomínky se mi ztrácejí úměrně tomu, jak děti rostou a bohužel nějak rychle stárnou. Já osobně sice nosím v hlavě spoustu ptákovin a přesto si pamatuji obrazy dětí, ale možná to jsou jen fotografie. Výroky však zapadají. Začínám nejstarším vnoučetem, Petříkem.

Petřík Šafránek nejmladší *2002
.Když jsme jej vozili kočárkem, stále říkal leu. Když jsme pochopili, co ukazuje, zjistili jsme, že auta Peugeot. Jednou slyšíme leu a auto nikde. Ukázal na vrata. Bylo na nich klepadlo lev.
- Učil jsem ho jména květin. Vzpomínám jen, že čekanka byla kenkaka.- Jednou na návštěvě u prababičky Inky si hrál na zemi a jakoby nevnímal. Když odcházeli, babička mu řekla -Peťulko, zase budu sama a budu smutná. Odvětil -Takovej je zivot babicko. Ta se začala smát a řekla - Jak takovej malej klouček může vědět, jakej je život? -Pomatenej, babicko.
- Býval často u nás a chodili jsme ven do části Amerika, lesíka s rybníky. "Lovili" jsme bizony a krocany. Byli tam medvědi, vlci, jeleni a dělali jsme jakože střílíme lukem. Najednou mi povídá. -Dědo, ten jelen má mláďátko, nestřílej. A ten vlk, co jde za námi, nás chrání.
-Ulovenou zvěř jsem však musel domů k babičce nosit já. Zkuste táhnout bizona.
-Vždy byl náčelník s různými jmény: Velký hnědý medvět, Orlí spár, Bílý orel, Černý druid atd. Já byl vždy prostý bojovník. Řekl jsem mu, že by mi mohl dát jméno. Dal mi Malý medvěd. Jednou řekl -Dnes jsi náčelník ty. -Jak se budeš jmenovat ty, prostý bojovníku? -Malý mazaný černý lišák.
-V diskuzi s tátou usoudil. -Tati, když dědeček ví všechno o přírodě, je chytrej, že? -A ty jsi teda hloupej?! -No, to máš tak. Každý umí něco. Já třeba jako lékař umím léčit lidi. To dědeček neumí.
- Z návštěvy u nás jsme jej vezli večer domů do Šternberka. Podíval se na svítící hvězdy a vymyslel -Ty hvězdičky jsou nebeské svatojánské světlušky.
Jednou jsme šli Amerikou v zimě, v jedné zahrádce měli asi čtyři kočky. Koukaly na nás z rovné střechy a jak mě uviděly zmizely. Šel jsem dál a vnouček na ně volal. -Kočky, dámy, pojďtesem, nic se vám nestane. Já se díval a říkal jsem si, blázínek. ALE, kočky se za ním vrátily. Jedna dokonce vyběhla ven.
Pokračování příště. Po čase jsem se znovu naučil opravovat. Mějte se hezky. Váš Petr Harry Šafry

Přezdívky

16. května 2018 v 11:22 | Petr Šafránek |  Povídání
Přezdívky vzpomínky
Jako dítě jsem měl přezdívky dvě. Podotýkám, že mi jako dítěti hrály svaly na schovku a byl jsem po létě tmavý jako indián. Tak mi starší říkalí Gándí. Bral jsem to jako poctu, nebť Indiáni a Indové byli má trvalá inspirace. Později mě v kontrasti s tyčkovou postavičkou nazvali Melón. Když jsem je štval, tak Melus. Na OZŚ jsem byl členek party bylo nás pět.
Jirka Patrman - Patyš
Zdeněk Seidel - Majzl
Vašek Veselý - Kysa
Jirka Muller - Ik
Petr Šafránek - Pešek
Tehdy měl skoro každý přezdívku. .Jen pár, co si vzpomínám. Čiko, Fotr, Zmija, Brkinci, Pirát, Pšovek a mnoho dalších.
Když jsem byl na VUT Brno, Zdeněk Trčálek, nyní prý inženýr léčitel mě jednou nazval Harry von Šafry a bylo to.
V uničovských strojírnách mi dali Pedro a jinak mi tam známí neřeknou. Postupně to narůstalo.
Pedro Gozales Garcia Duenhas Sandokan Tuley. Můžete si vybrat.
Se zajímavou přezdívkou jsem se naposled setkal v Šumperku u prima kolegy Danislava. Všichni mu říkají Vašek
Pěkný dny přeju. Váš Petr Harry Šafry

Výroky vnoučat

16. května 2018 v 11:06 | Petr Šafránek |  Povídání
Když tak sleduji kamarádku Hanku Otavovou, napadlo mě, že si mohu na mém blogu, když nejsem doma v Holice, zapisovat nápady a poznámky.Vzpomínám na výroky dětí a vnouřat Podotýkám, že jsme všichni přírodně založení.

Petřík Šafránek mladší 1973
.Na WC páni pohlédl na mušle a pravil - Já vím tatínku, co to je. To jsou čůrátka pro chlapy.
.Držel kliku od mlýnku na kafe. -To je motorový točivník.
.Podržel vázu na kytky a podíval se ze spodu. -To je dolek.
.Rád používal pro množství slovo HABADĚJ.
.Když psali na měšťance, čím chtějí být v životě.
- šestka ... výzkumným pracovníkem (podle táty - VÚ Sigma)
- sedmička ...archeologem
- osmička ...paleontologem
.Kvarta na gymplu dle přihlášekna VŠ
- analytická chemie na PF UP
- aplikovaná analytická chemie VŠCHT Pardubice
- lékařská faklulta UP
- vybral si medinu, je anesteziologem a teď pracuje na JIP FN Hradec Králové

Janička Šafránková Nová 1977
.Jela v pěti letech s babičkou holickou, která hůře slyšela docvičení. Proti nim seděla klasická babička čarodějnice. Jen neměla černou kočku a pometlo. Dcerka se naklanila k babi a zašeptala
- Babičko, není to čarodějnice?
Paní se zasmála a řekla - Holčičko, já nejsem čarodějnice, já jen tak vypadám.
.Jela na cvičení se mnou a na celý autobus. -Tatínku, co to tady voní, je to kořalka?
.Dotčený táta po písemce z biologie. -Veverka si schovává jedlové šišky na zimu. Manželkou bažanta je koroptev.

Zdravím a pokračování příště. Petr Harry Šafry

Co život

24. srpna 2017 v 22:35 | Petr Šafránek |  Citáty
Helio Neto, jediný fotbalista ze družstva, který neletěl s týmem na pohár JižníAmeriky v letadle, které havarovalo: Musíte si víc užívat života, víc se z něj radovat. Víc se objímat, víc se líbat, víc ukazovat své emoce. Dělat všechno prostě dvakrát víc než můžeme, protože nikdy nevíme co se stane.

Petr Harry:
Svět není ani dobrý, ani zlíý, Je takový jakým jej my lidé děláme.

William Shakespeare:
Peklo neexistuje. Ďáblové a satani jsou mezi námi.

A něco klidnějšího:
Mnozí lidé jsou šťastní a nevědí o tom.

Tak buďte šťastní a přeji pěkné babí léto:

Kam dál